Leguán zelený (Iguana iguana) je nejznámějším druhem z čeledi leguánovitých. Obvykle je zelený nebo našedlý. Má robustní nohy, dlouhý ocas a podélný hřeben zubovitých šupin na hřbetě. Dospělí leguáni mají také masitý lalok pod hrdlem. U samců podstatně větší než u samic.
Vyskytuje se v lesnatých oblastech tropické střední a jižní Ameriky. Přebývá převážně na vysokých stromech zvláště v blízkosti vodních ploch. Tento ještěr velmi dobře šplhá a plave. V případě ohrožení se vrhá ze stromů do vody.
Rozeznáváme dva poddruhy I. iguana iguana, který žije od Kostariky až po Brazílii a na Karibských ostrovech a I. iguana rhinolopha, který má na nose 3-4 malé růžky a vyskytuje se v jižním Mexiku a severní Kostarice. Vysazen byl i na Floridě.
Mladí jedinci přijímají rozmanitější potravu, než dospělí, tj. nejen květy, plody a listy ale také hmyz.
Samice kladou až 40 vajec do podzemních hnízd, a mají několik snůšek během rozmnožovací sezóny.
Spolu s baziliškem zeleným je velmi oblíben mezi chovateli.
Jako mladý v zajetí žere moučné červy a salát jako dospělý pouze rostliny např řasy.
Charakteristika:Leguáni patří do podřádu ještěrů a v mnoha směrech se podobají agamám. V typickém případě mají ještěrkovité tělo se čtyřmi pětiprstými končetinami a dlouhým ocasem, který obvykle přesahuje délku těla. Dalšími charakteristickými znaky jsou výrazný hrdelní lalok a hřeben ze zahnutých trnů. Drápy jsou u nich poměrně dlouhé a zahnuté, leguánovi zajišťují pevné držení na větvích. Samice je navíc využívají při hrabání. Ocas je až třikrát delší než tělo a při nebezpečí je používán jako obranná zbraň. Samci mají oproti samicím vyšší krční a hřbetní hřeben a výraznější stehenní póry. Umí velice dobře šplhat, obratně přeskakuje z větve na větev a využívá vlastně všech rostlinných pater deštného pralesa, od země až po koruny stromů ve třicetimetrové výšce.
Prostředí a stanoviště: Přirozeným prostředím leguána zeleného jsou bažinaté kraje, mořská pobřeží nebo savany, ale nejvíce mu vyhovují tropické pralesy.
Způsob života: Leguán zelený je aktivní hlavně ve dne, na zem slézá pouze k večeru za potravou. Zpravidla žije skryt mezi větvemi a listím hluboko v pralese. Odpočívá na nezastíněných větvích a vyhřívá se na slunci. I přes svou značnou hmotnost je schopen lehce se pohybovat po tenkých větvích. Při hrozícím nebezpečí hledá leguán zelený spásu ve vodě.
Způsob obživy: Potrava leguána zeleného se skládá jak z rostlinné, tak živočišné složky a mění se hlavně podle jeho věku. Dospělá zvířata se živí především rostlinnou potravou, na některých územích však žerou i drobné savce a ptačí holátka. Jejich rostlinný jídelníček se skládá z různého listí, bobulí a sladkých ovocných plodů nebo mladých výhonků. Světleji zbarvená mláďata leguánů loví nejraději hmyz a jeho larvy, pavouky, červy a drobné bezobratlé živočichy, za kterými musí častěji slézat na zem.
Rozmnožování: Pohlavní dospělost: ve 3. roce života Délka inkubace: 3 - 4 měsíce V době rozmnožování je leguán zelený teritoriální a samci spolu často bojují. Jejich souboj je však do jisté míry ritualizovaný - má ustálená pravidla. Samice kladou asi 20 - 40 vajíček. Pro snůšky vyhrabávají až 60cm hluboké a 2m dlouhé nory. Vajíčka měří přibližně 3,5cm. Čerstvě vylíhlá mláďata jsou jasně zelená a měří 19 - 27cm. V přírodě se malí leguánci zdržují určitý čas spolu. Společně loví a pohromadě i nocují.
Ochrana druhu: V současné době nejsou zavedena žádná ochranná opatření. V mnoha oblastech jsou však leguáni pronásledováni a loveni pro maso.
Zajímavosti:
Pokud se leguán zelený cítí ohrožen, vztyčí řadu trnů na svém hřbetě do výhružně působící pozice a snaží se tak zastrašit nepřítele. Dospělý leguán zelený nemá mnoho přirozených nepřátel, výjimkou jsou velké kočkovité šelmy, krokodýli a hroznýši. Výborně chutnající bílé maso leguánů a lahůdková vejce jsou pro mnoho lidí žijících v Jižní Americe důležitým zdrojem potravy.
Použitá literatura: Wikipedie