Boloňský psík (Bolognese)
Odborné publikace uvádějí, že boloňáček je vážné až klidné povahy. Je to pejsek velmi přizpůsobivý, vhodný i pro začínající majitele. Lze s ním běhat agility, provozovat tanec se psem i canisterapii, ale klidně bude jenom domácím mazlíčkem.
Foto k článku: Boloňský psík >
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Bolognese; fr.: Bichon Bolognese; čes.: Boloňský psík, Boloňáček
Země původu:
Itálie
Historie:
Toto plemeno pochází původem z Itálie, stejně jako např. maltézský psík, italský chrtík, neapolská doga apod. Není jasné, jak toto vzniklo, ale předpokládá se, že křížením maltézáčka a malého bílého pudla. Boloňští psíci byli známí již v odobí starověkého Říma. V 11. a 12. století bylo toto plemeno velice oblíbené a v renesanci patřilo mezi nejoblíbenější dary. Tyto pejsky vlastnily např. Marie Terezie, carevna Kateřina II. a madame Pompadour. Na obrazech slavných malířů jako Tizian, Goia, Carpacia atd. jsou vyobrazení pejsci, velice podobní boloňáčkům (není jisté jestli to nebyl třeba bischon frise, se kterým se v té době ještě hodně zaměňoval). V roce 1882 byl v Itálii zřízen registr, kde se zapisovali čistokrevní chovní psi. Po válce zůstal boloňský psík už jen u jediného chovatele(Maria Persichiho), který toto plemeno zachránil před vyhynutím. Po roce 1979 se manželé Bonannovi rozhodli pokusit se o rozšíření chovu. Jelikož ovšem většina z papírových pejsků měla závažné vady, hledali pejsky bez průkazu původu, zato odpovídající standardu. A tak se jim po několika letech podařilo chov opět obnovit.
Zakladatelkou chovu tohoto plemene je u nás paní Hildegarda Kuběnová, která si v roce 1987 přivezla svou první fenku Amandu von Dato.
Popis:
Boloňský psík je na první pohled zavalitý, avšak kompaktní pejsek, pokrytý chmýřovitě načechranou srstí bílé barvy. Je kvadraticky stavěný tzn. jeho výška v kohoutku se rovná jeho délce. Lebka je mírně vejčitého tvaru, spíše plochá v horní části, délka lebky je o trochu delší, než délka čenichu. Hlava má střední délku, dosahuje 1/3 jeho výšky v kohoutku, a výrazný stop. Nos je ve stejné linii jako nosní hřbet, při pohledu z profilu je jeho přední strana vertikální, je velký a musí být černý. Délka čenichu se rovná 2/5 délky hlavy. Oči jsou posazené téměř na přední části, jsou dobře otevřené a větší, než je obvyklé. Oční víčko je okrouhlé, oko nesmí být vystouplé, oční bělmo není viditelné. Lemy očních víček musí být černé a duhovka tmavé barvy. Uši jsou vysoko nasazané, dlouhé a visící, v místě nasazení dosti pevné, mírně odstávající od hlavy. Krk je bez laloku, jeho délka se rovná délce hlavy. Kohoutek je z pohledu horní linie nápadný jen mírně. Z profilu jsou záda rovná, v oblasti ledvin mírně do oblouku. Hruď má objemnou, spadající až do úrovně loktů. Ocas je posazený v linii zádi, je nošený v zatočení přes záda.
Výška v kohoutku:
pes - 27 až 30 cm.
fena - 25 až 28 cm.
výška u psů pod 25 a nad 33 a u fen pod 22 a nad 32 je závažná vada, vyřazující z chovu
Délka trupu je stejná jako výška v kohoutku.
Váha:
Boloňský psík váží od 2,5 do 4kg.(pokud si svého miláčka nevykrmíte)
Ocas:
nesen v oblouku nad hřbetem
Srst:
Středně dlouhá(okolo 10cm), po celém těle, nikdy nepřiléhá, na tlamě kratší, připomínající "afro", přiznaná barva je čistě bíla, bez skvrn nebo jiných odstínů bílé.
Charakter:
Boloňský psík je veselý, milý, přítulný a roztomilý společník, je to hravý a lehce přizpůsobivý pejsek. Je odvážný, podnikavý, poslušný a velmi učenlivý, dokáže se naučit spoustu pěkných kousků pro pobavení. Je to takový domácí šašek a klaun. Nekouše a není agresivní. K cizím lidem je nedůvěřivý, spíše rezervovaný, avšak svou rodinu bezmezně miluje. Rád se proběhne po zahradě, ale nepohrdne ani procházkami a to klidně i dlouhými. Nikdy však sám, vždycky v doprovodu svého páníčka. Miluje společnost dětí, ale přizpůsobí se klidně i starším lidem. Pro svoji úžasnou povahu si vysloužil přezdívku "antistresový pes".
Péče:
Boloňský psík vyžaduje pravidelnou péči o srst. Pokud je srst pevnější, stačí česat 1x týdně, jemnější variantu je dobré česat alespoň 1x za dva dny. Chloupky v okolí čenichu a očí je nutné pravidelně česat a mýt. Je velmi důležité udržovat čisté oči, zabrání se tak nadměrnému slzení a tím i nežádoucímu zabarvení srsti v jejich okolí. Chloupky v uších je třeba odstraňovat a chloupky mezi polštářky na tlapkách je nutné zastříhávat a to hlavně v zimě. Boloňský psík však nelíná, při pravidelném kartáčování se odumřelé chlupy na hřebenu spolehlivě zachytí. Hodí se výhradně pro držení v bytě, a to i nevelkých rozměrů.
Průměrná délka života:
Boloňský psík se průměrně dožívá 14 - 15 let
Využití:
Společenský pes
Zařazení podle FCI:
skupina IX. Společenská plemena a toy
sekce 1 Bišonci a příbuzná plemena
Bez zkoušky z výkonu
FCI standard:
196 / 20. 4. 1998 / GB
Datum publikace originálního platného standardu:
27. 11. 1989
Oficiální zkratka v ČR:
BP
Použitá literatura: Wikipedie
